Hořkosladké chvíle DM/LM, DM/HP

16.kapitola - Cesta tvá, cesta Salazarova

Konečně jsem se dostala k tomu napsat další kapitolu a ano, vím, že mi to trvalo. Zkusím druhý ročník nasoukat celý sem, abych se nějak propracovala lety, kdy ještě Dracos Harrym není. Harry se začne víc objevovat nejpíš kolem 5.ročníku. Ráda bych tam totiž měla Siriuse. Krátká orientační kapitola. Nerada bych přeskočila ty roky, než něco víc začne. Ale vím, že tuhle povídku strašně protahuju. Pokusím se to uspíšit a užvážně mít následující roky jen na kapitolu. ;o)


Nesnášel představu, že se vrací do školy. Připadal si tam až příliš osamněle. Bylo to dokonce horší než doma. Tam, v tichu svého pokoje, mohl svojí osamnělost dávat najevo. Ale ve škole? Tam se musel chovat jako dokonalý Malfoy, nebo se o to aspoň snažit.


Když se mu podařilo uklidnit se z toho, co se dneska dozvěděl. Rozhodl se projít vlakem. Vlastně doufal, že by mohl narazit na Pottera. Ten si jistě užíval dokonalé prázdniny. Nepochybně byl obklopený milující rodinou a spoustou přátel.

Povzdechl si. Jak teď Pottera nesnášel.

Trochu nechápavě prošel vlak. Pottera nikde neobjevil a jeho rudovlasého kamaráda jakbysmet. Že by odešel ze školy? Třeba se rozhodl, že pro něj Bradavice nejsou dostatečně dobré. Ale kde by Weasleyovi vzali peníze na to, aby jedno z jejich dětí mohlo chodit na jinou školu? Přeci jen oproti jiným prestižním školám byly Bradavice ještě ty nejlevnější.


Potter nebyl ani na večeřive Velké síni. Sice tam dnes bylo dost nepřehledno. Všichni ti nový studenti, kteří samozřejmě stropili povyk hned jak vešli prvně do sálu.

Jak Draco tenhle ceremoniál nesnášel.

Navíc ten nový profesor. Lockhart... Strašný zjev. Navíc si očividně nepadl do oka s Severusem. Tím pádem ani s Dracem. To byla další věc, která Dracovi na tomhle novém školním roce vadila. Severus... Úplně se odcizili. Od doby, kdy Draco začal chodit do Bradavic se spolu soukromě už skoro vůbec nebavili. Ještě v prvním ročníku padlo pár vět, většinou však o Dracově studium nebo o Luciusovi.

Dobře, i s tím byl Draco ochotný se smířit. Co mu také zbývalo. Chtěli z něj mít dokonalého Zmijozela, tak ať je po jejich.


Následující dny se mu dařilo zachovávat si tvář Zmijozela. Chladnou a nepřístupnu. Nakonec se vrátila i jeho zábava, otravování Pottera. Nebyl si jistý, co je pravdy na to, že Potter a jeho rudovlasý poskok přiletěl do školy v autě. Ale neřešil to. Kolem Pottera kolovalo příliš fám.

Takže nyní si čas krátil tím, že Pottera různě provokoval a většinou úspěšně.

Mimoděk mu v tom pomáhal Lockhart a jeho posedlost tím být Potterovi neustále na blízku. Dokonce se i vetřel, když se Potter nechával od nějakého fanouška fotit.

Fotit! Kdo by to řekl, ale Potter je čím dál tím víc ješitnější.


Jeho šedavé dny kazilo jen pomyšlení na to, že z domova ještě nedostl jediný vzkaz. Jistě, dál mu chodili balíky se sladkostmi, ale k nim nic. Žádný vzkaz, žádný dopis. Jistě, nevadilo mu, že na něj kašle matka. Ale otec... Stále doufal, že se mýlil, že třeba... Jak jen byl naivní.

Začínal chápat, proč si podle matky nezaslouží být Malfoy.


Třeba se nakonec nemýlil. Třeba pro otce přeci jen něco znamenal. Proč jinak by mu koupil nové koště. Proč by jinak koupil nová košťata celému týmu?

I když... Jak nad tím později přemýšlel. Nejspíš měl Potter pravdu. Jeho otec mu koupil místo v týmu. Třeba mu ani nešlo o něj, jako spíš o to, aby byl v týmu, aby nedělal ostudu, aby...

Potter, zatracený Potter. Proč to jen nemohl nechat být. Mohl ještě chvíli být vjakési naději, že třeba... Snad...


Aspoň, že Weasley dostal co proto. Pravda, ne jeho zásluchou. Ale kdo to kdy viděl chtít proklít Malfoye? Přeci jen měl aspoň nějaké štěstí. Matka by ho přerazila, kdyby skončil na ošetřovně kvůli hloupé potyčce.


A pak, pak konečně přišlo něco, co narušilo vody jeho apatie. Tajemná komnata. Jistě, říkali, že to je jen legenda. Ale co ten nápis? To by bylo prostě fantastické, kdyby se Komnata otevřela právě v době, kdy byl on na škole. Samozřejmě i tenhle moment odkazu zakladatele jejich koleje musel narušit Potter. Copak musí být vážně všude? Nestačí mu popularita, kterou už má?


Dobře, ale tenhle okamžik si nenechal zničit. Tajemnou komnata. Musel napsat otci. Na tohle mu přeci musí odpovědět.


Dobře, nebo taky nemusí. Zatraceně. Co udělal tak špatně, že se k němu Lucius choval tak odtažitě? On přeci nemohl za to, že byl jeho syn a že tím pádem nejspíš bylo špatné, co... Ne. Nic. Nic se přeci nestalo. Musí nad tím přestat uvažovat.

Sakra. Nechoval se jako Malfoy. Malfoy přeci neprosí, ani nikoho nenahání, neotravuje... Jenže on si tak moc přál, aby mu otec nakonec odepsal. No, udělal to. Stroze, jak jinak. Co taky očekával?


Taky začal oficiálně nesnášet famfrpál. Nesnášel Pottera a tohle šlo ruku v ruce. Nesnášel prohry a s Potterem jako protihráčem to nejspíš ani jinak nešlo.

Co si otec myslel, když ho vlastně donutil hrát za Zmijozel? Muselo mu přeci být jasné, že na to Draco nemá. Neměl to v genech. Dokonce ho to ani nijak zvlášť nebavilo. Proč měl plnit sny někoho jiného? Ano,věděl, že jeho otec chtěl hrát famfrpál, ale v době, kdy byl sám na škole to jeho otec rázně zakázal. Kdo ví proč.

Draco byl v tomhle zajednou s Abraxasem, Luciusovým otcem. K čemu famfrpál. Akorát mu dělal víc problémů.


A pak a pak a pak... Tragédie. Soubojnický klub. A Snape ho donutil, aby tam šel. Zatracený Snape, tímhle krokem se zařadil mezi lidi, kteří moemntálně byli u Draca na černé listině.

Nechtěl tam jít, tušil, že to bude ostuda, ať už se tam mělo stát cokoliv. Stačilo, že tam měl být i Potter a být s Potterem s jedné místnosti bylo poslední dobou nebezpečné.


No a samozřejmě napsal Lucius. Draco zjišťoval, že když nad otcem přemýšlel, tak jej už nedokázal v myšlenkách vnímat jako otce. Viděl jej jen jako Luciuse. Co jen. Viděl jej jako objekt svých tužeb.

Takže co bylo v dopise? Samozřejmě, že nic v co Draco doufal. Poslal mu ústřižek z novin. Jakoby Draca snad zajímalo, co se děje. Kdyby chtěl, tak si noviny předplatí a nechá si je posílat do školy. Co mu bylo po tom, že Weasleyovi měli problémy. Maximálně se s tím tak mohl posmívat rudovlasému chlapci po Potterově boku. A to mu bylo k ničemu, protože by se stejně ozval jedině Potter a toho měl po soubojnickém klubu plný zuby.


Potter byl hadí jazyk! Co horšího se mohl za tenhle rok ještě dozvědět? Nejen, že byl hadí jazyk, ještě si všichni mysleli, že je dědicem Salazara Zmijozela. Potter! Jak by mohl.

No, jednu výhodu to přeci jen mělo. Všichni se teď černovlasému nebelvírovi stranili.


Začínal mít dost zmijozelské přetvářky. Konec školy mu přišle neuvěřitelně daleko a to ho ještě čekalo několik dalších ročníků. Neuměl si představit, jak to může vydržet. Hlevně ve společnosti v jaké se nacházel. Crabb a Goyl jistě nebyli úžasní přátelé. Nebyli to ani kamarádi. Draco si dával dostatečný pozor, aby im neříkal nic osobního. Byl u poučen z toho svěřovat se. Navíckdyby těm dvěma něco řekl, tak se to dřívě či později dozví matka, nebo hůř, otec..


No, možná už ani nešlo, aby otce zklamal víc. Přeci jen, už mu bylo řečeno, aby na vánoce zůstal ve škole. Bylo jasné, že doma o něj nestojí. Musel být ve škole! Jako Potter a ostatní, kteří neměli kam se vrátit. Dobře, nebyl zase tak naivní, aby si myslel, že Potter má nějakou úžasnou rodinu. Přeci jen už slyšel mnohé zvěsti o mudlech, u kterých žil.

Ale on nechtěl být jako on. Nechtěl s ním mít nic společnýho. Blbý vánoce...


Takže vánoce trávil na hradě ve společnosti spolužáků, se kterýma si neměl co říct. Navíc mu otec místo dopisu, ve který doufal, poslal ten blbý útržek.


Jediný světlý okamžik nastal, když do školy přijel otec. Vlastně Draco si později nebyl jistý, zda se mu to jenom nezdálo. Bylo to až příliš pěkné, než aby to mohla být pravda.

Ano, věděl, že Lucius do školy původně nešel kvůli němu, ale kvůli té záležitosti s ředitelem. Jenže co na tom sešlo, když pak ho mohl mít pro sebe...

No, světlý okamžik. Snad na pár vteřin, nežto Dracovi došlo.


Draco?“ Lucius stanul ve vchodu do zmijozelské společenské místnosti. Po dlouhém přemlouvání mu Severus prozradil heslo, aby se sem dostal. Potřeboval syna vidět a teď měl jedinečnou příležitost. Konečně se mu podařil zbavit se jak ředitele, tak ministra, který se na něj přilepil hned, co odešel z Hagridovy chatrče. Teď potřeboval svého dědice.

Stále ještě netušil, jak celou záležitost s Dracem vyřeší. Byl to příliš tenký led. Pro jednou ale chtěl jednat impulzivně. Neuváženě.


Ta-- Otče?“ Draco se udiveně postavil. Do teď seděl trochu zasmušile u krbu. V první chvíli nemohl uvěřit tomu, co vidí. Co tady Lucius dělal? Jak se sem dostal? A hlavně! Proč?

Pojď, musíe si promluvit,“ stroze na syna kývl. Původně nechtěl být hned tak odměřený. Navíc si jasně všiml toho, jak Draco zbledl. Ale co měl dělat? Ve společenské místnosti bylo příliš lidí.


Stalo se něco?“ Draco nejistě následoval otce do prázdné učebny.

Lucisu neodpověděl. Místo toho k sobě Draca přitáhl. Naléhavě jej políbil. Plavolasý mladík strnul. Netušil, co to do otce vjelo. Počkat, co otce? Jak to, že ho teď najednou zase chtěl vidět jako otce? Přece v tohle doufal, nebo ne? Bylo to příliš nečekané. Nechápal to. Co se stalo? Nejdřív léto a pak ticho, nezájem a teď si sem klidně přijde a...


Odstrčil od sebe staršího kouzelníka.

Co to děláš?“ Lucisu se zamračil. Tohle nečekal. Myslel si, že Draco bude spolupracovat. Změnilo se snad od léta něco? Přeci Dracovi bylo dvanáct. Nemohl... Nebo ano? Mohl mít někoho jiného?


Já... Nechci abys--“

Nechceš?“ nebezpečně.

Ne, já--“

Co přesně nechceš?“ Hrubě jej políbil. Přeci jen byl daleko silnější než dvanáctiletý chlapec. Když bude chtít vezme si násilím to, co je po právu jeho.

Ne-nechci. Nech mě!“ Zoufale se pokusil vyprostit z násilného objetí.

Draco...“ zavrčení. Nechápal, že teď najednou dělá caviky. V létě mu to přeci nevadilo! Užíval si to! Tak o co jde?


Plavovlasý chlapec sám netušil, co se s ním děje. Tak dlouho čekal na to, až se Lucius slituje a vezme si ho. Ale teď, teď už nechtěl. Jeho otec byl zvláštní. Něco se mu muselo stát, jinak by přece nereagoval tak děsivě. Přeci to neměl zapotřebí. Věděl, že Draco je jen jeho. Ale teď byl ve škole, nemohli... Nebylo to správné.


Draco,“ varovně. Chlapec se jej opět pokusil odstrčil. Lucius si však vydobil další polibek. Tím, že ho Draco neustále odstrkoval si chlapec vysloužil kousnutí. Slabě zasténal. To muže jen povzbudilo.

Ne...“ namítnutí. Lucius mu rukou zajel do kalhot.

Tati...“

Mlč.“ Další polibek. Draco zavzlykal. Nechtěl to takhle. Nechtěl to vůbec, ne teď a ne tady.

Ne!“ Sebral poslední zbytky sil. Hrubě otce odstrčil. Vysloužil si za to tvrdou facku. To jej probralo. Zůstal na otce s neuvěřením zírat. Nemohl to pochopit. Jak to, že se tak změnil? Nebo byl takový vždcky a on ve své slepé naivitě to neviděl.


Nebudeš mi vzdorovat. Jsi jenom můj, chápeš to, Draco?“ Opět si hrubě přivlastnil chlapcovi rty. Jazykem slízl krev, která vytékala z koutku rtů, které tak rád líbal.


Luciusi!“

Plavovlasý muž vztekle zavrčel. Odstrčil od sebe syna. Draco zaklopýtal a spadl jna zem učebny. Když zvedl zrak spatřil ve dveřích naštvaného Snapea.

Co to děláš?“ Severus si prohlížel Luciuse. Nedocházelo mu, co přesně se v učebně stalo. Jediné, co viděl byl chlapec na zemi a krev na jeho rtech. Myslel si, že snad došlo k hádce, nebo... Netušil. Ale něco se mu na tom nezdálo.


Do toho ti nic není,“ zavrčel Lucius naštvaně, že mu starý přítel pokazil zábavu.

Měl bys odejít. Draco, jdeme.“

Plavovlasý chlapec se nejistě postavil. Naposledy pohlédl na otce, se sklopenou hlavou vyšel za profesorem.


Snape se na nic neptal. To Draca ranilo víc než chování otce. Věděl, že teď už nemá zástání ani u něj. Ke komu by měl jít, kdyby se vážně něco stalo?


Zbytek roku probéhl v další apatii. Matně vnímal události kolem Pottera a jeho cesty do Tajemné komnaty. Ale to Draca nezajímalo. On se začína děsit.

Bál se nadcházejících prázdnin. Bál se toho, jak bude Lucius reagovat až přijede domů.


Poslední komentáře
16.08.2013 22:43:04: Nejlepší co jsem kdy četla, vážně ;) Jsi hodně dobrà
10.04.2013 13:02:17: Ta povídka je dokonalá!!! Prosím, moc prosím, pokračuj. Prosím, prosím, prosím!
27.08.2011 15:03:42: Mam pocit, ze tohle je asi nejlepsi povidka co jsem kdy cetla!! Umis moc hezky psat a navic se mi st...
02.02.2011 17:27:48: je to vážně perfektní story a moooooc se těším na pokračování :-) doufám že bude
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.