Hořkosladké chvíle DM/LM, DM/HP

5.kapitola - Tatínkův chlapeček, aneb nevědomost neomlouvá 1/2

5 19 13 8 4. Víte co to je? Tipněte si, kdo uhodne, může si vybrat další, tedy nedělní, kapitolu.

Na přání několika lidí děj trošku poposunu, sice měl Draco zažít trošku víc věcí, když byl menší, ale holt to zažije později. Každopádně to ještě nějaký tři kapitoly budou, než Draco půjde do školy…

Osmiletý plavovlasý chlapec pobíhal po zahradě. Občas rozjařeně zavýskl. Honil se s dvěma stejně starými hochy, oba byli ze starých kouzelnických rodin.

Jejich matky seděli opodál, bavily se s Narcissou.

Obě obdivovali jejího krásného synka. Plavovlasá žena se jen usmívala, brala chlapce jako ozdobu a byla ráda, když za ní byla chválena či vynášena do výše. Ráda se chlubila.

 

Krásný den. Draco byl nadšený. Nebylo to tak často, kdy k nim někdo zašel, ještě méně často, kdy k nim přišel někdo s dětmi.

Vincent ani Gregory sice nebyli na takové úrovni, kterou vyžadoval jeho otec, dokonce i malému Dracovi se zdáli nějací zaostalejší.

 

Jenže i přes Luciusovi nelibost se s nimi Draco musel kamarádit, nemohl mu úplně zamezit kontakt s vrstevníky, i když by to nejraději udělal. Jeho natvrdlí kamarádi jej učili věci, kterým se on sám snažil vyvarovat.

 

Lucius chtěl mít Draca nevinného a malý Crabbe a Goyle mu to znesnadňovali. Ještě horší byl Theodor Nott, který Draca učil věci kolem sexu. Lucius si nemyslel, že by tomu chlapec rozuměl, ovšem uráželo jej, když něco takového učil jeho synka.

 

S dalšími dětmi smrtijedů se Draco nijak nevídal. Buď byly starší, nebo mladší. S několika dalšími mu jeho otec zakázal se vídat. Ne že by to plavovlasému chlapci vadilo. Stačili mu ti dva, které měl, i když nechápal otcovi nevraživé pohledy, vždy když mu nadšeně oznamoval, že jej kamarádi přijdou navštívit.

 

Draco nevědomky spojoval návštěvy kamarádů s dobrým chováním své matky. Líbilo s mu, jak o něj pečovala, když byli někde na návštěvě, nebo když někdo přijel k nim. Sice tohle chování zmizelo hned, jakmile se za návštěvou zaklaply dveře, ale i to málo chlapci stačilo.

 

***

 

„Draco, kde jsi..?“ Lucius procházel domem, hledaje svého syna. Bylo to již nějakou dobu, co nevěděl, kde je. Dnes jej měla na starosti Narcissa, nemyslel si, že by jej snad nedokázala ochránit, když starat se už přeci jen v Dracově věku moc nemusela. Ale občas mu to přeci jen nedalo a stará nedůvěra se objevila, nebylo to zase tak dlouho, co se ukázala Narcissina nezodpovědnost. Dva roky… Lucius doufal, že Draco na to již zapomněl, aspoň z jeho chování se nedalo poznat, zda to na něm zanechalo nějaký následky.

Lucius věděl, že s tím měl něco udělat, když mohl. Jenže neudělal. Vyčítal si to. V noci, když nemohl spát, přemýšlel o tom, co se stalo. Měl Draca chránit, ovšem selhal.

 

Povzdechl si. Nemělo cenu to teď řešit. Co se stalo, stalo se, nic s tím již neudělá.

Měl Karkaroffa potrestat, to mu bylo jasné, jenže nemohl. Karkaroff byl smrtijed a bez Pána zla si nedovolil vyřizovat osobní účty.

Navíc, Karkaroff zmizel hned jak od něj odešel a vylívat si zlost na Narcisse nebylo to nejlepší. Lucius měl ještě v živ paměti kázání, které mu dal Severus sotva zjistil, co se stalo. Sám Lucius věděl, že se lektvarista ještě tu noc vydal najít Karkaroff, nepochodil, to mu bylo jasné.

Cenil si však Snapovy snahy.

 

„Draco..!“ Došel blízko dveří, ze kterých právě odcházela jejich návštěva. Plavovlasý muž se ušklíbl, neměl Crabbea ani Goylea nijak v lásce, jejich ženušky však ještě o něco méně. Pitvořící se snobky. A s jejich nepovedenými potomky se Draco kamarádil. Ještěže neměli dcery, to by byl odkázán k tomu, aby syna za jednu z nich provdal.

 

Plavovlasého chlapce si všiml o kousek dál. Stál ve stínu dveří, neviděn pro toho, kdo jej nehledal.

„Draco…“ Přistoupil k němu. Až nyní si všiml výrazu, který  chlapec měl. Směs zoufalství a vnitřní bolesti.

„Draco, co se stalo?“ Ustaraně si k němu klekl, hleděl mu tak do šedivých, slzami zalitých, očí.

Chlapec potřásl hlavou v záporném gestu. Styděl se za to, že jej otec přistihl v takovéto situaci a ještě více by se cítil pokořený, kdyby mu měl říct, co se děje.

 

Lucius se udiveně podíval ke dveřím, bylo mu jasné, co jeho syn sledoval, i když možná že špatně pochopil. Bylo mu snad líto, že přátelé odcházejí? Přeci se zase brzo uvidí.

Pak mu to došlo. Paní Crabbeová se něžně usmála na svého syna. Cosi mu zaševelila do ucha. Gregory se spokojeně usmíval.

 

Lucius se zamračil. Tohle nevypadalo jako divadélko pro okolí. Žena opravdu svého syna milovala. Stejně tak jako Goyleová, která právě pomáhala synkovi do hábitu.

Odešli…

 

Otočil se zpět na syna. Draco teď pohledem ulpíval na něm.

„Draco…“

„Já vím, promiň, já…“

„Proč se omlouváš, nic si neudělal,“ nechápal.

„Nechovám se přeci jako Malfoy,“ zmatený pohled.

„Draco, kdo ti řekl, jak se máš chovat? Na tomhle přeci není nic špatného.“

„Ale je! Malfoy má být silný, nesmí projevovat žádnou slabost.“

Lucius na syna udiveně hleděl. Nic takového mu přeci nikdy neřekl. Ano, snažil se jej naučit jak přežít ve společnosti, ale tohle, to už bylo přeci jen přehnané.

 

Narcissa. Bylo to víc. Než zřejmé. Ale proč ze syna chtěla mít poslušnou ovci, to bylo Luciusovi záhadou, nijak se o syna nezajímala. Nezazlíval jí to, když byl Draco úplně malý, ale teď. Při pohledu do Dracových zklamaných očí, bylo mu jasné, že udělal další chybu. Měl svou ženu donutit, aby se synovi více věnoval.

 

Lehce Draca objal. Neušlo mu, jak syn v jeho objetí strnul.

Zamračil se.

„Děje se něco?“ Nikdy dřív mu přeci jeho objetí nevadilo. Luciuse by neuvěřitelně mrzelo, kdyby se teď mělo něco změnit, kdyby se od něj Draco začal odtahovat. Proč ale tak náhle? Co se molo změnit?

 

Šedé oči se zahanbeně sklonily k zemi.

„Draco?“

„Slíbil že přijde, že půjdeme za mudlama…“ vystrašený pohled.

„Kdo, Draco. Kdo ti to slíbil?“ Lucius si nebyl vědomí toho, že by věděl o někom, kdo by něco takového mohl Dracovi slíbit.

Plavovlasý chlapec si nevědomky stiskl zápěstí.

Lucius si toho gesta všiml. Co to..? Věděl, že chlapce ruka občas pobolívá od doby, kdy se zranil, kdy byl zraněn! Ale teď. Nepotřeboval být léčitel, aby mu bylo jasné, že něco je špatně.

 

„Draco..!“

„Já… Maminka říkala--“

„Mě je jedno, co ti říkala! Kdo ti to slíbil?!“ docházela  mu trpělivost.

„Strýček Igor,“ vystrašeně.

„Cože?“ Lucius zmateně zíral na syna. Jaký Igor? Jediný Igor, kterého znal byl Karkaroff a Lucius si opravdu nemyslel, že by to byl opravdu on. Navíc, Draco se s ním přeci od incidentu před dvěma lety neviděl. Igor?! Komu mohl jeho syn říkat Igor? Vždyť trvalo nějakou dobu, než začal tykat Severusovi a to jej znal od narození. Kdo byl Igor?

„Broučku, kdo je Igor?“ jemně.

„No přeci maminky kamarád.“

Lucius se zhluboka nadechl. Karkaroff. Nebylo o tom pochyb, kdo jiný by to byl. Ale co se stalo, že jej Draco takhle oslovuje. Nezná ho přeci, nebo ano?

„Dráčku, udělal ti Kar-strýček Igor něco?“

Zmatený pohled dětských očí.

 

„Ne…“

„Draco!“

„Já- Já nevím. Já…“

„Nemusíš mi to říkat, jen mi slib, že mi příště řekneš hned, jak se tady objeví, ano?“ Lucius tomu nemohl uvěřit. Opravdu Draco na všechny události zapomněl?

Chlapec přikývl. Nechápal co se děje, i když ve svém věku už věděl, že se něco(!) děje.

„Proč se nesmím se strýčkem vídat?“

Lucius jeho otázku ignoroval, zaujala jej jiná část rozhovoru.

„Draco, jak si to myslel, maminky kamarád?“

„No… Chodí za maminkou, ale když tady není, tak si povídá semnou. Aspoň tu nejsem sám…“

„Sám?!“ Lucius si nebyl vědom toho, že by tu Draco byl někdy sám. Obzvlášť poslední dva roky dával pozor, aby tu s chlapcem pokaždé někdo byl. Ať už on, to nejčastěji, nebo Severus, který při tom často mrmlal, či Narcissa.

Ale sám? To byla novinka. Znamenalo to, že někdo si neplnil své povinnosti. Taková nezodpovědnost, vystavovat JEHO syna nebezpečí.

 

„Maminka říkala, že správný Malfoy zvládne být sám doma. Nejsem tu rád sám…“ povzdechnutí.

„Dráčku.“ Přivinul jej k sobě.

 

V mysli stále uvažoval, jak dlouho může trvat Narcissina nezodpovědnost. Jak dlouho tu Draco zůstával sám a co hůř, jak dlouho tu s ním byl Karkaroff?

Co se tady dělo za jeho zády?

Musel si promluvit se Severusem a to ještě dřív, než vyrazí za Narcissou. Věděl, jak by to dopadlo, kdyby rozčílený šel za nevěrnou ženou, která dávala všanc Dracovo zdraví, Dracovo tělo…

 

Lucius se otřásl. Už jen pomyšlení na to, co se tu mohlo odehrávat, když tady nebyl mu nahánělo husí kůži. Ne, Draco by jistě něco řekl, kdyby se opakovalo to, co prve… Snad…

 

 

 

 

Pozn.: Kapitoly se určitě zdají být stále informativní, také takové mají být, až tak do sedméà desáté kapitoly. Musíte se seznámit s Dracovým životem. Pak rychle proběhneme první léta v Bradavicích, myslím, že každému dáme tak kapitolu. No a pak už by mělo být HP/DM, někdy se k tomu určitě dopracujeme… XD

Jistě jste již pochopili, že tato kapitola měla být původně o něčem trošku jiném, ale asi bude vhodnější nechat to na později… ;o)

Kratší, jsem si toho vědoma. Možná ta příští bude delší…

 

 

 

 

Poslední komentáře
10.09.2008 13:02:48: mishel: Já vím, mám další kapitolu rozepsanou a stále ne a ne se k ní dostat... bon jovi: Děkuji......
07.09.2008 15:22:22: krasne......pacilo sa mi to ...je to strasne rozkosna poviedka len skoda ze ide tak pomali!!!.....uz...
01.09.2008 21:10:33: co mají rádi par HP/DM http://www.youtube.com/watch?v=oAq9r6GvSFo&feature=related
20.07.2008 23:36:32: Rozkošné a krásné, moc se to povedlo smiley${1}
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.