Hořkosladké chvíle DM/LM, DM/HP

6.kapitola - Tatínkův chlapeček, aneb nevědomost neomlouvá 2/2

Stále to opakuji, ale je nutné, abyste přesně pochopili, co k Lucius cítil k Dracovi a jak se k tomu ke všemu v průběhu věků stavěl sám Draco. Takže stále ještě Dracovo dětství.

Každopádně pokud to půjde co kapitola, to rok, tak mu ob kapitolu může být 11 a pak se to trošku zpomalí...

 

 

 

Severus Snape seděl na terase Malfoy Manor.

Hleděl do knihy, kterou měl rozevřenou na kolenou. Občas zvedl zrak, zkontroloval pohledem zahradu kolem, snaže se mít přehled o tom, kde se momentálně nachází nejmladší potomek Malfoyů.

 

Lucius musel na několik dní odjet a po minulých nepříjemnostech nechtěl nechat Narcissu, aby sama hlídala Draca, rozhodně ne na tak dlouhou dobu.

Požádal proto Severuse.

 

Snapeovi to nevadilo. Plavovlasé dítě měl rád. Bylo to něco jiného, než děti v Bradavicích. Draco byl ještě tak nevinný, tak sladký. Severus měl pro mladého Malfoy slabost, dovolil by mu cokoliv. Před Luciusem a jeho přáním dělal nevrlého, ale uvnitř jásal. Nejen, že si odpočine od Bradavických dětí, bez kapky respektu, ale ještě bude moci strávit čas s Dracem.

Rozhodně to dělal jen a jen pro Dracovo dobro. Vždyť nechat jej s nezodpovědnou Narcissou, kdo ví, co by se chlapci mohlo ještě stát.

 

Devítiletý chlapec si hrál na zahradě. Pobíhal kolem, chvílemi se snažil vylákat Severuse, aby si s ním šel hrát, i přesto, že již dávno věděl, že je to marné.

Snape jej hlídal, dával na něj pozor, ale málokdy si s ním byl ochotný hrát a když ano, tak to většinou bylo ještě v době, kdy byl Draco opravdu malý. Teď se přeci jen začal blížit do doby, kdy půjde do Bradavic a Severus si nemohl pošramotit svojí tamější pozici tím, že by přišel chlapec, který by po něm požadoval, aby si s ním snad hrál.

 

Snape se zamyslel, ani nevnímal text v knize, kterou četl, jen nechal své myšlenky, aby se toulaly. To si ostatně mohl dovolit jen málokdy. V Bradavicích, před lidmi, musel své myšlenky, své emoce střežit, nenechat vyplout na povrch. Ale teď? Kdo by jej mohl spatřit? Snad Draco, hrající si opodál? Ne, ten by těžko pochopil.

 

 

***

 

Plavovlasý chlapec se rozmrzele rozhlédl po zahradě.

Nudil se. Poslední dobou nevěděl, co má dělat. Všechno zdejší možnosti již několikrát vyzkoušel a teď? Co měl dělat..?

 

Málokdy za ním přišly děti v jeho věku a když už, tak se museli chovat ukázněně, museli zůstat čistí, voňavý, aby se s nimi jejich matky mohly chlubit.

Většinu času byl ale sám. 

 

Draco již dávno nebyl malý poslušný chlapec, který věřil všemu, co mu kdo řekl. Nedokázal sedět na jednom místě. Nedokázal se řídit příkazy své matky, nedokázal z ní mít respekt.

A teď, věděl, že má zůstat na zahradě. Věděl, že pokud někam půjde měl by říct strýcovi Severusovi, dovolit se. Ale nemohl. Něco se v něm zpříčilo a on toužil po jediném, po zábavě.

Tak moc se nudil. Potřeboval s tím něco udělat.

Možná to nebylo Malfoyovské, ale cožpak jeho otec neřekl, že se nemusí chovat jako Malfoy, tak jak mu řekla jeho matka?

Ano, samozřejmě.

 

Možná kdyby nebyl sám, tak by se nenudil, no jistě!

A tam, tam za tou zdí, za tou tajemnou zdí, ke které se nesměl přibližovat, tam je přeci slyšel.

Děti...

 

Nejistě se otočil na strýce. Viděl jej, jak si pokojně čte na terase, sledoval jak občas zvedl hlavu, slabě se na ně usmál a opět se začetl.

Ne, toho se ptát nemohl. Jistě by mu to nedovolil. To dospělí dělali, pokud právě pracovali, četli si, nebo cokoliv jiného, nechtěli se od toho nechat odtrhnout. Severus by mu zakázal kamkoliv chodit a rozhodně by nechtěl jít s ním.

Možná jeho otec, ten by určitě šel, pokud by na tom Draco trval.

Jenže čekat na otce, to přeci nešlo. On si s dětmi chtěl jít hrát teď.

 

Vydal se k zarostlé brance vedoucí z jejich zahrady, k brance vedoucí do jiného světa.

 

***

 

Snape zvedl zrak od knihy, pohledem přejel zahradu a opět se zahleděl do rozečteného odstavce.

Zarazil se. Něco bylo špatně.

 

„Draco...“

 

Prudce zvedl hlavu, rozhlédl se po zahradě.

 

„Draco..!“

 

Vyděšeně odložil knihu, rozběhl se po zahradě, doufaje, že se chlapec jen někam schoval, že si hraje někde zalezlý,  že...

Ani si nechtěl připouštět následky, co by se stalo, kdyby Draca nenašel. Co by jemu udělal Lucius, kdyby zrovna on ztratil jeho syna, jeho jediného dědice.

Ale na tom teď vlastně nezáleželo. Musel chlapce najít, vždyť byl tak nevinný, tak ztracený ve velkém světě...

 

„Draco!“

 

***

 

Plavovlasý chlapec stál na trávníku za velkou zdí. Ještě teď se divil svému štěstí, že snad někdo zapomněl, branka však byla otevřená a on tedy mohl vyjít ven.

Rozhlédl se kolem.

Nebylo zde nic zajímavého, nic co by neznal.

Pár domů, nějaké stromy.

 

Přes ulici, tam v tom parku, slyšel tam dětský smích, rozjívené hlásky místních dětí.

Nejmladší Malfoy ani na okamžik nezauvažoval nad tím, že si chce jít hrát s mudlama. Že míří za těmi, před kterými byl tolik varován, tolik vychvalován.

 

Ne, on byl jen dítětem, osamělým děckem, které si potřebovalo najít kamarády, někoho s kým by se aspoň na okamžik zabavilo. Nemyslel na následky.

 

***

 

„Draco! Draco!“ černovlasý muž pobíhal po zahradě, nenapadlo jej, že by tady už chlapec nemusel být. Stále doufal, že tady Draca najde, že...

Pomalu začínal ztrácet naději. Propadal zoufalství.

Pravda, Draco již nebyl tak malý, aby se o sebe nezvládl postarat, jenže nebyl k tomu veden. Všichni, hlavně Lucius, za něj všechno udělali, nemohl vědět jak se chovat v jiném prostředí...

 

A pak si jí všiml. Otevřené branky.

Dřív ani nevěděl, že tady něco takového je, určitě se již léta nepoužívala a teď...

Ne! Draco by nikdy neodešel ze zahrady, proč by to dělal?

Musel jej někdo nalákat.

Co když jej unesli?

 

Zděsil se. Co měl dělat? Měl by sehnat Luciuse? Byl to přeci jenom jeho syn, ale ne. Malfoy by jej na místě zabil za to, že nedával dostatečný pozor.

 

„Ach, Draco...“ vyšel z branky, musel se pokusit chlapce najít sám.

 

***

 

Plavovlasý chlapec si nejistě sedl na okraj pískoviště. Neřešil to, zda se umaže, možná by měl, matka mu jistě vynadá, ale to teď nebylo důležité. Ještě neměl tolik vštípené Malfoyovské chování, nároky, ač se jeho matka snažila seč mohla.

 

Sledoval děti hrající si v pískovišti. Byly tak o rok dva mladší než on, ale to nevadilo.

Draco byl sice vyspělejší než mnozí jeho vrstevníci, ale v tenhle okamžik toužil po jediném. Přestat být osamělý. Musel slevit ze svých nároků na děti, se kterými si bude hrát. I když to v mnohých případech byly spíš Narcissiny nároky.

 

„Ahoj,“ přistoupila k němu holčička s dvěma malými hnědými cůpky.

„Ahoj...“ Draco holčičku sjel pohledem. Na okamžik se zastavil na dívčiných roztrhaných teplákách, pak přejel k umazané ručce, kterou mu holčička podávala, nejspíš tohle gesto odkoukala od starších.

„Já jsem Zoe, ty?“

„Draco,“ stále si jí prohlížel, nataženou ručku ignoroval.

 Holčička trochu rozpačitě spustila ruku k tělu, pak pokrčila rameny. Netušila, co přesně podaná ruka znamená, ani to když jí někdo nepřijme, ostatně Draco to také nevěděl, jen mu nebylo moc po chuti podávat ruku někomu natolik zanedbanému. Aspoň v tomhle se Narcissina výchova projevila.

 

„Půjdeš si s náma hrát?“ ozvala se po chvíli dívenka, mávla rukou k dalším hrajícím si dětem, které teď po Dracovi zvědavě pokukovaly.

Plavovlasý chlapec nepatrně přikývl, stále si nebyl jistý.

„Tak pojď,“ holčička jej rozjařeně chytla za ruku a táhla do středu pískoviště.

„Zkus jí nerozbít, mám dvě poslední,“ zamávala mu před obličejem lopatkou, než mu jí vtiskla do dlaně. Sama se chopila druhé volné.

Draco se na hračku v ruce neurčitě zadíval. Nějak mu nedocházelo, co se po něm chce.

 

„Nestůj tam tak, pomoz nám,“ jiný chlapec stáhl Draca do písku, snaže se jej zapojit do hry.

 

***

 

Severus byl opravdu zoufalý.

Netušil, kde by Draco mohl být. Kam by jen šel, vždyť to tady neznal.

 

Rozhlédl se po vesnici. Nebylo to tady zase tak velké, aby Draca nenašel. Jenže záleželo na tom za jak dlouho, on ho musel najít teď hned!

 

„Draco, co mi to děláš...“ povzdechl si a zamířil do jedné z ulic.

 

Pozn.: Áno, protahuju to, no co už, ještě jedna kapitola s mudlama, pak se budeme moc s Dracem připravovat do Bradavic. Komentáře samozřejmě potěší...

Já vím, já vím, kapitoly nejsou zrovna extra dlouhé, jenomže kdybych začala psát dál, tak bych to příště musela dost nepěkně useknout, což by jistě bylo nemilé. Takže takhle...

 


Poslední komentáře
15.08.2009 14:03:10: tess: Ach jo, tak už to zlobí i tady, to je zlé. Kapitoly tam jsou, ale bohužel nějaké nejdou v Opeř...
15.08.2009 01:41:07: pardon. nechci prudit nebo tak něco. ale zdá se že tu chybí kapitoly mezi touhle a 14. a já bych rád...
23.09.2008 11:47:46: Malika: To doufám, však se taky snažím, aby tak působil. smiley Dráček? to on přeci ještě neumí... Pr...
22.09.2008 18:42:51: Draco je tak roztomilý jako malý klučina...ach..snad nebude na ty děti zlý.přece jenom už je trochu ...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.