Hořkosladké chvíle DM/LM, DM/HP

7.kapitola - Mudlou proti něžnosti 1/2

Vidíte správně, opět kapitola k této povídce. Možná to bude zase mizejícím počtem komentářů, nebo snad jenom proto, že tak dlouho nebyla, musí si to nějak vynahradit. Navíc mě teď chytla docela múza převážně na tuhle povídku, no snad bude v blízké době i k jiným, třeba Střípky, co myslíte?

Upozornění: 15+

 

 

 

Partička výrostků postávala ve stínu stromů v parku. Hlasitě na sebe povykovali, občas utrousili nevhodnou či sprostou poznámku na okolní lidi, i když těch tady v tuhle dobu opravdu mnoho nebylo. Dospělí byli v práci, starší děti ve škole. Těch pár důchodců, kteří v městečku žili, si právě tento čas vyhradilo k tomu, aby jeli do nejbližšího většího města, nakoupit, podívat se, nebo se jen tak projet, zabít čas.

 

Adolescenti tedy neměli nikoho, kdo by je zpacifikoval. Poflakovali se po parku, nehledě na to, že by právě měli sedět ve školních lavicích.

Nikdo to neohlídal, všichni je už zavrhli, zavírali oči a tuhle stinnou stránku jinak malebného městečka prostě přehlíželi, ignorovali. Proč se ostatně starat, měli se postarat rodiče těch dětí.

 

Puberťáci nyní postávali v kruhu, mezi sebou si podávali nešikovně ubaleného jointa, několik lahví od levného vína se jim povalovalo u nohou.

Ty jediné tady zůstanou, jako tichý důkaz toho, že ne všechno je v naprostém pořádku, až se mládež  přesune jinam. Někteří domů, přespat další den, který není podle jejich představ, jiní počkají až otevřou místní bar, kde jim bez okolků nalijí cokoliv bez toho, aby museli být plnoletí.

 

Mladíci, ano, byli to vesměs chlapci. Ty dvě dívky, které s nimi chodily byly z jiného města, tady byly jen... Jen aby byly. Starší než mladící u kterých přespávaly, zkušenější než ti, které zaučovaly. Příliš znuděné, příliš zahleděné. Ani o ty se nikdo nestaral, možná proto skončily tady, s partičkou chuligánů.

 

Parta se hlučně smála, několik nedopalků od cigaret skončilo na zemi.

Mladíci se pomalu přesunovali na jiné místo. Za chvíli jejich rodiče skončí v práci a nebylo by příjemné, kdyby je tady viděli. Vždyť někteří z nich už tolikrát slibovali, že se polepší, že půjdou do školy, že.... Ale copak to šlo?

Teď nad svými unáhlenými sliby jen mávli rukou a spolu s ostatníma procházeli parkem k jeho východu.

 

Byli už skoro pryč, když si jeden z nich všiml skupinky malých dětí, kterak si nevinně hrají na pískovišti.

Co by to byl za kamaráda, kdyby na takovou skvělou příležitost neupozornil ostatní?

 

Po chvíli dohadování se patra vydala k pískovišti, většina z nich měla ve tvářích až krvelačný výraz. Někteří ještě matně vzpomínali na doby, kdy si na stejném hřišti hráli i oni, ale to už bylo přeci tak dávno... Teď byli jiní, museli být.

Dívky se za chlapci znuděně vlekly, je nezajímala jejich povrchní zábava, chtěli už být v hospodě, jenže bez kluků byly bez peněz, takže chtě nechtě musely za nimi.

Zastavily se opodál, opřely se o kmen stromu, zapalovaly jednu cigaretu od druhé a znechuceně hleděly na skupinku děcek a přibližující se mladíky.

 

***

 

Draco sledoval ostatní děti.

Vypadaly tak zaujatě tím, co dělaly, ač šlo jen o kopání díry, Draco upřímně nechápal k čemu je to dobré. Vlastně celé tohle, bylo to poněkud zvláštní, jakási špinavá hra.

Ale to nevadí. Pokud to baví ty děti, bude to bavit i jeho. Musel to aspoň zkusit.

 

Uběhlo necelých dvacet minut a plavovlasý chlapec naprosto zapomněl na svět kolem sebe. Ani si nevzpomněl, že by měl být někde jinde, dělat něco jiného.

Bavil se s ostatními dětmi jakoby je znal odjakživa, stejně tak najednou braly ony jeho.

 

Nejmladší Malfoy se sice ještě stále nepatrně otřásal, když některé z děcek otřelo upatlané ruce do kalhot, nebo doneslo vodu z nedaleké kaluže, další věc, kterou Draco nechápal, ale snažil se to přejít. Hlavně potom, co jej dívenka, ta co se představila jako Zoe, požádala, aby také nějakou přinesl a poněkud nevybíravě se divila tomu, když se Draco nad tímto úkolem ošíval.

 

Ne, nebylo to tak hrozné.

Draco se bavil, opravdu po dlouhé době se zase bavil. Kolem sebe měl spousty dětí ve svém věku, dětí, které nic neřešily. Hrály si, bavily se, nebraly si k srdci žádné předsudky, nic z toho, co má přijít. Tak moc se lišily od dětí kouzelníků, nebo snad jen těch, které Draco znal?

 

Draco byl v pokušení pochlubit se tím, že je kouzelník, věděl ty děti by tomu věřily, narozdíl od dospělých, jak mu vysvětloval jeho otec.

Ale nějak cítil, že by mu to stejně nijak nepomohlo. Řekl by to a co z toho? Kouzlit stejně nemohl, a ač se o Malfoy a jeho metodách říkalo leccos, tak Draco kouzlit ještě ani neuměl.

 

Drahé oblečení, které měl plavovlasý chlapec na sobě bylo již ušpiněné, to jak se spolu s ostatními dětmi snažil vyhloubit díru v písku, postavit s pomocí kalné vody pískový most.

Za začátku měl Draco tendence se na své oblečení sem tam zoufale podívat, přeci jen... Bylo zničené, bylo mu jasné jak mu za to matka vynadá.

Teď už to bylo jedno. Všiml si, že ostatní děti neberou svoje oblečení jako majetnou věc, jen jako něco, co mají na sobě, co doma svléknou, vezmou si něco jiného a nebudou se nad tím ohlížet. Proč by to tedy on nemohl udělat stejně?

 

***

 

Severus byl zoufalý. Věděl, že by měl jít a zavolat někoho, aby mu v hledání Malfoyova dědice pomohl, ale koho, nemohl jen tak prozradit, že Draca ztratil.

 

Nakonec se přemohl a začal se vyptávat mudlů, které potkal.

Pochyboval, že by v městečku na Dracův popis odpovídal ještě někdo. Přeci jen moc často se nevidí čistě plavovlasý chlapec ve drahém oblečení, který nemíří nikam s rodiči. Ještě dodával možnost, že chlapec může být zoufalým, uplakaný, přeci jen je sám v mudlovském městě.

Doufal, že jej někdo zahlídl. Třeba se tady lidé znali, cizí chlapec by jistě vzbudil pozornost.

 

Až jakási stará paní jej poslala do místního parku.

Prý si tam děti po škole chodí hrát. Ale copak Draco by si hrál s mudlovskýma dětma?

 

Nezbývala mu už jiná možnost. Musel to zkusit a pak... Pak bude muset jít pro Luciuse, aby mu pomohl.  

 

***

 

„Ale, ale, copak to tady máme,“ jeden z podnapilých mladíků si sedl na okraj pískoviště.

„Copak vy, děcka, nevíte, že tohle je náš park?“ zlomyslně se zachechtal další.

„Ale my tady...“ namítl chlapeček, sedící vedle Draca.

„Vy tady co?!“

„Stavíme!“ vyhrkla Zoe.

 

Výrostkové najednou vtrhli do pískoviště. S prostoduchým smíchem kopali do věcí kolem.

 

„Dostavili jste,“ ušklíbl se, dalším kopnutím zbořil pracně vyrobený most.

Několik holčiček se rozplakalo, dva chlapečci sebrali co bylo jejich a utekli domů postěžovat si mamince.

 

„To povím mamince!“ ozvala se Zoe, naštvaně nafoukla tváře, zamračeně na mladíky zírala.

„Cože jí řekneš?!“ obořil se na ní.

„Nech jí, to je moje sestra,“ zastal se dívenky jeden ze záškoláků.

 

Plavovlasý chlapec se zatím snažil splynout s pískovištěm. Nejistě se odsunul kousek stranou, doufaje, že se mu podaří utéct stejně jako těm dvěma.

Bohužel si jej všimli.

 

„Ale, tebe neznám, kdopak jsi?“ sedl si jeden z puberťáků před Draca.

„Mluvím na tebe!“ surově do chlapce strčil.

„Já...“ zavzlykal.

„To je Draco,“ hrdě hlásila Zoe.

„Tak Draco... To je dost divný jméno,“ opovržlivě.

„Draco čí?“ zajímal se další z nich.

„Tak mluv!“

„Malfoy...“ šeptl chlapec.

„Tady žádný Malfoy nebydlí,“ zamumlal  jeden z těch, kteří se do dění na pískovišti ještě nezapojili.

„Kde bydlíš?“

„Já...“ zmlkl. Po chvíli ukázal roztřesenou ručkou směrem ven z parku. I odsud byla vidět hradba, která Malfoy Manor obepínala.

 

„Co to plácáš, tam nic není!“ utrhl se na chlapce.

„Ale--“ Draco se zmateně díval z mladíka před sebou na zeď jejich sídla. Nechápal to, cožpak to nevidí?

 

„Mazejte domů, děcka. Tady vašeho drahého ulhaného kamarádíčka si tady necháme, musíme ho přeci naučit, že lhát se nemá,“ uchechtl se mladík, která se nejspíš pokládal za vůdce celé skupiny.

 

Malé děti se ihned rozprchly, některé ještě reptaly, mezi sebou si šuškaly co povědí doma a komu si budou stěžovat.

 

Plavovlasý chlapec jen zoufale hleděl za odcházejícími dětmi. Bylo mu jasné, že by mu stejně nemohly nijak pomoci, ne proti přesile, silnější přesile. Ale i tak... Cítil se o něco lépe, když tady byly.

Teď byl sám. Opět. Ne, teď to vlastně bylo horší, než obvykle.

Draco se nejistě postavil, dlaněmi lehce sklepal písek ze svých kalhot.

 

„To tě doma neučili?“

„C-co?“

„Že se nelže!“ strčil do něj. Chlapec opět klesl do písku.

„Ale já nelžu,“ zoufale, opět se pokusil zvednout. O několik kroků poodstoupil od chlapce, který na něj útočil. Ostatní z party jen stáli opodál, dívali se na ně a očividně se dobře bavili.

 

Drahý mladík Dracovi zastoupil cestu, nemohl tedy utéct.

 

„Nelžu...“ po tváři mu steklo několik slz. Bál se, pravdu se bál. Posledních několik let byl jen na pozemcích které patřily jeho rodině. Mezi cizí lidi chodil jen s rodiči, ale i tak, vždycky chodili mezi kouzelníky.

Netušil co může očekávat od mudlů.

 

„Kde bydlíš?!“ mladík Draca chytl za límec, hrubě jej k sobě přitáhl. „Slyšel si mě?!“ vyřvával, pustil ho.

Malfoy lehce zavrávoral. Pach, který se linul z mladíkových úst byl víc než odpudivý.

 

„Lhář, lhář, lhář,“ skandovala skupina kluků opodál.

„Já--“

„To mě nezajímá. Kde bydlíš? Kde ses tady vzal?“

„Ztratil ses?“ vtíravě zaševelil druhý.

„Ne, já tady bydlím,“ zoufale. Nevěděl, jak jim to má vysvětlit.

„Lhář, lhář, lhář...“

 

„Kam pak bys chtěl jít,“ opět jej chytl, když se Draco nenápadně snažil proklouznout.

„Domů...“ plačtivě.

„Ty tady ale nebydlíš.“

„Bydlím,“ se sklopenou hlavou trval na svém.

„Lháři!“ jednomu z mladíků došla trpělivost, silně praštil malého chlapce před sebou do obličeje. Draco spadl na zem, rukou si polekaně tiskl bolavou tvář, cítil jak mu mezi prsty líně protéká krve, prsten na jednom z prstů kluka, který jej uhodil, mu roztrhl tvář.

 

„Draco!“ černovlasý muž se vynořil se stínů, v ruce napřaženou hůlku, nebezpečně hleděl na děti kolem sebe.

 

Severus přišel právě však. Viděl když jeden z těch kluků uhodil Draca. Viděl také krev, která nyní stékala až na chlapcův krk a temná stopa hyzdila alabastrovou pokožku.

Ve Snapeovi to vřelo. Nemohl uvěřit tomu, že někdo jen tak ublížil někomu tak nevinnému, bezbrannému.

 

Bez rozmýšlení, zda jde o mudly a nakolik jsou ozbrojení, vytáhl hůlku. Ještě akorát stihl zavolat na Draca, upozornit ho na svojí přítomnost, snad aby mu dodal odvahy, aby jej ubezpečil, že mu již nic nehrozí.

Pak už jen pálil. Jedno kouzlo za druhým.

 

Vztek v něm pomalu dobublával. Sklonil hůlku. Naštěstí nepoužil žádné z horších kouzel, jen pár omračovacích.

Mládež se z nich do půl hodiny probere, nebudou si pamatovat na nic z toho, co se tady stalo.

Což se ovšem nedalo říct o Snapeovi a už vůbec ne o Dracovi.

 

Draco!

 

Severus se rozhlédl kolem. Nikde plavovlasého mladíka neviděl.

Rychle pohledem přepočítal těla adolescentů, stejně jako předtím. Nebylo tedy možné, aby některý z nich zmizel a s ním i Draco.

 

Kde tedy mohl být?

To ne, nemohl ho opět ztratit, ne potom co se tady stalo. Chlapec musel být neuvěřitelně vystrašený, zoufalý...

 

Musel pro Luciuse. Nebylo důležité kde byl, s kým byl, nebo co tam dělal. Teď se musel vrátit a najít svého syna.

 

 

Pozn.: Vím, že mudlovský malý děti by měly být ve škole, ale když vezmeme že je třeba jedna dvě hodiny, tak už malým dětem škola skončila a v malém městě nemají družiny. ;o)

Oh, už jsem zmiňovala jak mě baví psát o malém Dracovi?

Dnes tam máte obrázek Zoe, sice se už asi neobjeví, ale pro to jak Draco pocítí určitý věci je její postava důležitá. Navíc kapitolu opět musím dělit a nemám tolik obrázků malého Draca. Vlastně už jenom dva než půjde do Bradavic...

 

 

 

Poslední komentáře
19.06.2010 22:32:08: Nejen v opeře tomu tak je, ale i na Google Chrome a Exploreru...aspoň u mě :-X
06.08.2009 11:13:30: Jak 7-13? Já je tam vidím? Co máš za prohlížeč? V Opeře to trochu zlobí a nějaký kapitoly se nezobra...
06.08.2009 03:07:20: Kde je kapitola 7-13?
11.04.2009 22:27:18: Moc hezky tesim se na dalsi!
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.