Hořkosladké chvíle DM/LM, DM/HP

8.kapitola - Mudlou proti něžnosti 2/2

Vím, že jsou povídky, kde je limit a ten už je plněný, no jenom dneska nemám moc náladu na to psát o drastickém mučení, které je na řadě v Cual, ani o deprivaci, která by měla být ve Střípkách. V Amor ještě není splněný limit, takže tam nic. Takže k této povídce, sice se zde celme střetává to na co moc nemám náladu, ale nemělo by to být tolik.
Varování: 18+
Upozornění: No byla bych ráda, kdybyste někdy brali zřetel na varování. Takže co dodat k upozornění... No, není to pěkné téma a rozhodně by tuhle kapitolu měli vynechat všichni ti, kterým vadili povídky z "Nepromarněných chvil".
Draco utíkal co mu síly stačily.
Neotáčel se, nechtěl vědět zda jej někdo sleduje, zda za ním běží některý z těch velkých kluků. Jeho mysl mu však stále říkala, že určitě, že stačí, aby zpomalil, aby zastavil, aby se jen nepatrně ohlédl, aby... Chytí jej, dostihnout jej a... A co udělají? Vybavilo se mu mnoho možností, většinou to byla slova, která slyšel od můžu, jenž navštěvovali jeho otce, nerozumněl jim, neznal jejich význam, teď ovšem dostávala nový, temný rozměr.

Běžel, nevěděl jak dlouho, jak daleko. Nohy jej pomalu přestávaly poslouchat, motaly se mu, zpomalovaly, ale běžel dál.
Strach jej popoháněl. Někde vzadu, v posledním koutku mysli měl zprávu o tom, že na pískovišti nebyl sám, že přišla záchrana, Severus. Ale na to teď nemyslel, jediné, co jej zcela naplňovalo byl strach, čirý děs.

Náhle do něčeho prudce vrazil.
Udýchaně se zastavil. Nohy se mu vyčerpaností třásly, ztěží jej utržely.

Plavovlasý chlapec zvedl hlavu, snaže se vidět co jej zastavilo. Strach, který jej do té doby popoháněl se ve vteřině vytratil, aby jej nahradil nový, hrůznější.
Hleděl tváří v tvář otrhanému staršímu mudlovy.

"Copak, hošánku, snad si se neztratil," přiklekl si k němu muž.
"Ne-e, já..." zalykal se strachem a vyčerpáním. Trochu ucouvl, když se k němu muž naklonil, snaže se ho dotknout.
"Snad se ti něco nestalo?" s nádechem starostlivosti přejel prstem po zaschlé krvi na Dracově tváři.
"Ne-e..."
"Ale, zlatíčko, mě se nemusíš bát," usmál se muž, čímž Draca ještě víc vystrašil.
"Já, já... Musím domů!" náhlá spásná myšlenka.
"A kdepak bydlíš? Doprovodím tě, tady by ses mohl akorát tak ztratit. Nebo by tě tady mohl někdo přepadnout a to bys určitě nerad, viď." Chytl chlapce za ruku a přitáhl jej k sobě.

Draco tiše zavzlykal.
"Mě se nemusíš bát..." zaševelil mudla.

***

Snape nervózně přehcázel po obývací místnosti Malfoy Manor.
Před chvílí se Letaxem spojil s Luciusem. Ne, neřekl mu co se děje, i když z jeho tónu muselo být Malfoyovi jasné, že to je něco důležitého a co jiného by to mohlo být v momentě, kdy měl Severus jedinou starost a do Draca?

Trvalo však ještě nějakou chvíli, než se Lucius dostal z místa kde byl, aniž by vzbudil příliš velkou pozornost, a mohl se vrátit na Malfoy Manor.

"Co se stalo? Kde je Draco?" vyhrkl na černovlasému muže ihned jak vylezl z krbu.
"Luciusi, hlavně se uklidni--"
"Neříkej mi abych se uklidnil, kde je můj syn?!"
"Nevím..."
"Nevíš? Jak to myslíš, že nevíš?! Měl si ho přeci hlídat!"
"Luciusi..."

Trvalo další chvíli, než Snape převyprávěl Malfoyovi vše, co se do té doby stalo.
Skončil v momentě, kdy se mu Draco podruhé ztratil. Kdy utekl, aspoň v to pevně doufal, v pískoviště a zmizel v mudlovském parku.

Šedé oči pána domu lektvaristu zamračeně sledovaly. Nemohl uvěřit tomu, že právě Severus byl tak nezodpovědný a nechal jeho syna, aby šel mezi mudly. Aby sám šel mezi mudly!
Během Severusova vyprávění chtěl jít a najít ty mudlovský kluky, pořádně si s nima vyřídit všechno co udělali, nebo jenom zamýšleli udělat, jeho chlapečkovi. Snape si to s nima možná výřídil, ale ten byl v tomhle ohledu vždycky příliš citlivý.
A teď? Kde byl Draco teď?

"Takže Draco je v parku?"
"Za tím parkem je les, ale tam by snad nešel..."
"Myslíš? Utekl i před tebou! Víš jak musel být vystrašený?!" Luciusovi do svýralo srdce, nemohl uvěřit tomu, co se jemu chlapci zase děje. Neměl nikam chodit, měl zůstat tady s Dracem. Jak ale mohl předpokládat, že bude Severus stejně nezodpovědný jako Narcissa? Ne, to vlastně ne. Narcissa by si doteď nevšimla, že Draco zmizel...

"Jdeme!" Následován Severusem zamířil mezi mudly.

***

"Vypadáš jako andílek, malý nežný andílek," rozplýval se muž, prohlížeje si třesoucího se chlapce.
"Musím-- Musím do-mů," zavzlykal Draco.
"Samozřejmě, že půjdeš domů, můj krásný andílku. Ale přece bys mě neopustil hned teď? Jsem tady tak sám. Ty mi určitě rád budeš dělat společnost," prohrábl plavé vlasy.
"Musím--"
"Nemusíš, zlatíčko. Takové malé koťátko přece nic nemusí," přejel rukou po chlapcových zádech, Draco se rozplakal.
Muž se usmál, chytl chlapce za paži a vtáhl ho hlouběji mezi stromy.
***

"Tak kde je? Kde je?!" Lucius byl zoufalý. Svou frustraci si vybíjel na jediném, kdo byl poblíže, na Snapeovi.
Červnovlasý muž mlčel. Pohledem rengenoval okolí, snaže se zachytit jakýkoliv byť nepatrný náznak Dracovi přítomnosti.

Už několikrát prošli v kruzích kolem pískoviště, kde Snape zanechal mudlovské mladíky.
Adolescenti zde již nebyli, stejně tak jako ostatní lidé. Park byl úplně prázdný.
Severuse napadlo několik neblahých myšlenek. Přeci jen nebylo zrovna obvyklé, aby v tuhle dobu v parku nikdo nebyl. Přesto však park byl prázdný, tichý, zlobestný...

"Možná běžel někam jinam. Nebo se už vrátil..."
"Vrátil?" naštvaně se na Snapea otočil Lucius.
"Dobře, tak ne," rozmrzele. Bylo mu jasné, že by se Draco jen tak nevrátil, ne potom, co se stalo. Viděl jeho výraz, strach v chlapcových očích, hrůzou roztřesené rty... Ne, jen tak by se uričtě nevrátil, jeho mysl by nebyl schopná jen tak jej zastavit a poslat zpět, navést jej na správnou cestu domů.

Severuse už začínalo unavovat chodit po parku, hledat dítě, které ani nebylo jeho. Ale ač mu jedna jeho část říkala, aby se sebral a odešel, nechal to na Luciusovi, nemohl jít. Byla to koneckonců jeho vina, že se Draco ztratil. Navíc to byl Draco. Chlapec, který si svým něžným rozkošným úsměvem dokázal získat každého. Ne, musel ho najít, ujistit se, že mu nic není, že je již v bezpečí, že...

"Za chvíli se setmí," poznamenal.
"Cože?" vyštěkl na něj Malfoy.
"Tak za hodinu bude tma."
"Skvělé, to je prostě skvělé. Draco!" rozešel se do míst, kde již sice hledali, ale co když něco přehlédli, co když...
Severus si povzdechl a zamířil za Malfoyem, bylo mu jasné, že takhle Draca nenajdou. Ale jak vysvětlit zoufalému otci, že se musí nejdřív uklidnit a začít realisticky uvažovat?

***

"Neboj se, andílku, já ti neublížím," zaševelil chlapci do ucha, rty se přitom otřel o Dracovu tvář.
Draco se otřásl, pokusil se od muže odtáhnout, docílil však jen toho, že jej k sobě mudla přitiskl o to pevněji.
"Neutíkej mi, zlatičko," líbězně se na chlapce usmál, jeho oči však zůstávaly zakalené zákeřností, živočišnou touhou.

"Zůstaň pěkně tady, jako malej hodnej chlapeček..."
"Já... Nech-ci," vzlyknutí.
"Bude se ti to líbit, uvidíš..." rukou přejel po chlapcově zadečku.

***

"Tak kudy, Severusi?" Malfoy byl nevózní, nevěděl kde hledat. Snažili se jít podle Dracových stop, ale v parku ten den bylo příliš malých dětí, než aby našly ty správné. Šli i směrem, kudy podle Snapea mohl Draco běžet. Plavovlasý chlapec však nikde nebyl.
Lektvarista pokrčil rameny, pociťoval podobné zoufalství, jako otec chlapce, nemohl jej však dávat tolik najevo.
"Nemohl přece zmizet! Musí tu někde být. Draco! Draco!"

***

Plavovlasý chlapec ležel na vlhké zemi. Po tvářích mu stékalo pár slz, mísilo se se špínou.
Draco měl ruce sevřené v pěstičkách, stále se od sebe snažil tuláka odstrčit.

Muž se jen usmíval. Chlapcova bojovnost jen podněcovala jeho touhu.
Rukou jemně pohladil Dracovy plavé vlásky. Druhou obratně rozepínal své i chlapečkovi kalhoty.

***

"Draco! Draco, kde jsi? Draco!"

Severus kráčel za Malfoyem, hůlkou si svítili na cestu. Ne, nebyla ještě taková tma, jen se lehce začínalo stmívat. Pokud ale nechtěli přehlédnout ani jedinou známku chlapcovi přítomnosti bylo světlo z hůlek jediným co jim právě teď mohlo pomoci. Obzvláště v místě jako bylo tohle, kde strom překrýval strom a stín se nedal rozeznat od svého soukmeníka.

Tati...

Lucius se zarazil na místě.
"Co je?" Snape se rozhlížel kolem. Nic neviděl, co mohlo způsobit, že se Malfoy tak náhle zarazil?
"Tys to neslyšel?"
"Neslyšel co?"

Tati...

"Draco!" Lucius se hnal dopředu, tam daleko, mezi stromy.
Severus jej zamračeně následoval. Co měl slyšet?

***

Tulák rukou něžně přejel po chlapcově odhaleném těle.
Draco zavzlykal. Už se od sebe muže nesnažil odstrčit. Za celý den mu docházely síly, nemohl již nic dělat, nezvládal to.

Tati...

Kde byl jeho otec? Slíbil přeci, že jej bude ochraňovat, že nikomu nedovolí, aby mu ublížil, že...
Kde byl teď, když ho potřeboval?

Tati...

"Neboj se, můj malý andílku," muž si hrubě vydobil přístup do Dracových pevně sevřených úst.

***

"Draco! Draco, slyšíš mě? Draco..." Lucius pospíchal. Věděl, že tam někde je jeho syn. Cítil, že se něco děje, něco nebylo v pořádku. Draco nebyl v pořádku.

Vstoupil mezi stromy. To co spatřil mu na okamžik vyrazilo dech.

Draco...

Nevnímal okamžik, kdy vedle něj doběhl Severus, kdy zalapal po dechu, ani kdy kouzlem odhodil mudlu od nahého těla jeho synka.

"Draco.." přiklekl k chlapci, k třesoucí se hromádce, která zoufale vzlykaje ležela na chladné zemi.
"Broučku, slyšíš mě?" jemně přes syna přehodil svůj plášť, opatrně jej do něj zabalil, něžně jej vzal do náruče. Chlapec sebou několikrát trhl, jakoby se i jeho bál.
"Draco..."

"Tati..." plačtivě. Až nyní ho poznal, až teď si uvědomil, že už je možná v bezpečí. Zoufale se přitiskl ke svému otci, hledaje teplo, ochranu.

Lucius se postavil, synovo tělo mu nyní klidně spočívalo v náručí.
Malfoy se jediným pohledem ujistil, že Severus má muže pod kontrolou. Stačil pohled do černých očí lektvaristy, jediné domluvení. Ano, s mužem si do vyřídí později. Teď se musel postarat o Draca.

Vykročil směrem k Malfoy Manor. Ještě slyšel jak za ním Snape vyslovil sérii kouzel, slabě se pousmál, ano, muž bude pykat za to, že se opovážil dotknout jeho chlapečka. Nyní se ale musel věnovat Dracovi...



Pozn.: Vím, že povídka se krátí tím, jak se tam stále střídá děj s Dracem a Luciusem, no každopádně si myslím, že dost důležitých citových věcí, které jsou důležité pro další děj a já byhc byla nerada, kdyby zanikly v něčem dalším, co bych sem mohla napsat, proto tahle kapitola byla jen o tom jednom.
Poslední komentáře
12.10.2008 14:31:03: tak moc sem to nemyslela ale když je draco pořád tak strašně malýsmiley${1}
11.10.2008 18:46:59: Malika: A ty bys raději, aby se přeletělo a povídka byla už dopsaná? Ale uznávám, že se na některých...
11.10.2008 18:38:41: moc hezké.jen to postupuje moc pomalu.smiley${1}
11.10.2008 18:11:18: smiley${1}moc hezky napsáno, jen tak dálsmiley${1}
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.