Hořkosladké chvíle DM/LM, DM/HP

9.kapitola - Ten, který měl chránit

Možná se vám zdá, že tahle povídka je stále víc a víc zaměřená na sex, ale není tomu tak. No, možná trošku, prostě, lépe pak určité věci vyzní a lépe se mi na to bude navazovat další děj. Pomalu se dostaneme k nástupu do Bradavic, v další kapitola, snad...
Jsem s tím hrozná, když já prostě nějak v povídkách nemám moc ráda děj v Bradavicích, ještě Famfrpál, ten je skvělý, ale popisy hodin a tak, nudáááá...
Komentáře potěší.
Varování: 18+
Desetiletý plavovlasý chlapec stál před velkým zrcadlem u sebe v pokoji.
Mírně se nakrucoval, tak jak to viděl u matky, v novém společenském oblečku. Dnes měl jít s rodiči na ples. Nejednalo se o žádnou velkou oficiální akci, to by jej sebou rodiče nebrali, neměl na to ještě právo, to prý až za rok, až bude řádným studentem v Bradavicích, pak si bude moci začít plnit společenské povinnosti.
Šlo pouze o setkání několika přátel, spolupracovníků. Bohužel ani toto se nemohlo obejít bez určitých oficialit. Přeci jen setkání smetánky kouzelnického světa, byť jen vyvolené pro tento den, nemohl být jen obyčejným omšelým rautem.

„Draco!“ ozvalo se z chodby.
„Draco, pospěš si!“ Narcissa nahlídla do chlapcova pokoje, sjela jej nepříjemným pohledem.
„Už jdu...“
Plavovlasá žena se na syna ještě naposley zamračila a zamířila pryč. Draco ještě slyšel, jak se na chodbě dohaduje s otcem. Povzdechl si. Ještě jednou se prohlédl v zrcadle, vyšel z pokoje.

Lucius se na synka spokojeně usmál. Manželčiny výtky si vůbec nepřipouštěl, momentálně měl mysl plnou plavovlasého chlapce.

Draco byl oblečený v obdobě toho, co měl na sobě jeho otec. Bílá košile, černá kravata, tmavě zelená vesta se stříbrnými knoflíčky s ornamenty v podobě hada, a samozřejmě černá košile a kalhoty.

Lucius si Draca zálibně prohlédl.
Chlapec byl na svůj věk o něco menší než ostatní děti, vypadal i křehčí, jak porcelánová panenka.
Jeho krásná porcelánová panenka.
V obleku Draco vypadal rozkošně. Malý elegán. Pravý Malfoy, jak nezapomněla poznamenat Narcissa. Jí však uniklo to, co viděl Lucius. Stále tu dětskou jiskru, ten lehce šibalský úsměv, kterým Draco rozhodně neplýtval.
Ano, měla pravdu, většinu času se malý šlechtic opravdu choval tak, jak ona určila, stroze, povznešeně, aristokratsky... Ale v těch vzácných chvílích úsměvů to byl opět jeho malý chlapeček...

Narcissa Dracův příchod okomentovala strohým odfrknutím. Ani jí nenapadlo starat se o to jak Draco vypadá, vypadal dobře, to ale přeci byla jeho povinnost, byl to přeci Malfoy.

„Můžeme vyrazit?“
„Ale samozřejmě.“ Lucius se ještě jednou podíval na Draca, pak, i když s lehkým sebezapřením, chytl Narcissu za ruku, zamířili z domu.

Na ples, kam mířili se chystali přenést.
Lucius, jak se pomalu začalo stávat jeho zvykem, k sobě přitáhl Draca. Neuniklo mu, jak sebou syn nepatrně trhl. Slabě si povzdychl, od toho incidentu skoro před rokem se chlapec choval z pochopitelných důvodů odtažitě. Sice o tom spolu nikdy nemluvili, Lucius si chvílemi až myslel, že Draco snad zapomněl, o tolik by to bylo všechno lehčí. Ale okamžiky podobné tomuto jej jen utvrzovaly v tom, že rána je v synovi stále ještě čerstvá...

Narcissa jen převrátila oči v sloup, jí rozhodně nevadilo, jak si Lucius syna přivlastňoval, ale některé jeho projevy na veřejnosti už hraničily s dobrými mravy. Co by si o nich lidé pomysleli, kdyby někde, někoho napadlo, že Lucius snad má něco se svým vlastním synem?
Tohle bylo samozřejmě zcela nepochopitelné.
Plavovlasá žena viděla, jak se její manžel chová, napadlo jí to, co by mohlo napadnou lidi kolem, ale ani ve snu by jí nenapadlo, že v tom to něco víc, aspoň z Luciusovi strany, může být.

Ples se konal v sídle Goyleových.
Jediná pozitivní, i když dle Luciuse rozhodně ne, věc na tom byl fakt, že se na místě bude nacházet minimálně jeden kouzelník v Dracově věku.

***

Necelou hodinu od zahájení plesu si Lucius vyčítal, že sebou Draca bral.
Ne snad, že by se zdálo, že to zde chlapce nebaví, právě naopak. Ani chvilku nebyl o samotě, stále se kolem něj někdo motal, někdo se s ním bavil, snažil se ho vytáhnout na parket k tanci...
To bylo ale právě to, co Malfoyovi vadilo. Ten zájem o jeho syna!

Nešlo ani tak o děti v Dracově věku, nebo pár menších holčiček, které se dožadovaly Dracovi pozornosti, jako toho většího, staršího, Malfoye...
Ani o dospělé, ti již věděli, že na to, co je Malfoyovo se nesahá a pro jistotu ani nekouká...
Ale mladiství. Dospívající kouzelníci. Ti, kterým byly nějaké zásady, společenské postavení, úplně ukradeny.
Právě ti se až nevídaně zajímali o plavovlasého chlapce.

Nebylo to nic výrazného. Jen ty pohledu, ty úsměvy, které vrhaly směr Draco. To stačilo na kompletní Luciusovo rozhořčení. Věděl, že tady se musí ovládat. Kdyby to však bylo za vlády Pána zla, ti chlapci by se nedožili rána... Jedna z mála věcí, které mu vadily na tom, že Pán zla padl.
Nemohl si jen tak, z rozmaru, zabíjet...

Narcissa, všímaje si Luciusova zamračeného pohledu a směru, kterým hleděl, se jej několikrát pokusila vytáhnout na parket. Ale Malfoy, poté co splnil společenskou normu, už na tancování neměl ani pomyšlení.
Daleko větší zábavou pro něj bylo pozorování Draca.

Fascinovaly jej chlapcovy pohyby, když se nechal některou z dívek vytáhnout na parket. Jak mohl být ve svém věku tak úžasný, schopný? To Lucius nechápal. Jistě, byl po něm. Ale ani on neuměl v deseti letech tak perfektně tančit. Až podězříval Narcissu, že to chlapce nějakým násilným způsobem donutila naučit, u ní jeden nikdy neví. Pro to, aby měla po všech stránkách dokonalého syna by byla schopná čehokoliv.

Seděl u baru, od skřítků si nechával nalévat jednoho panáka za druhým. Trochu jej na plesech u Goyleových zaráželo, byla abscence lidského personálu. Ano, všechny vyšší kouzelnické rodiny měly domácí skřítky, ale na akce tohoto typu si najímaly lidský personál. Nejčastěji mudly, to ještě v dobách Pána zla, po plese se totiž stávalo obvyklou zábavou nějaké to týrání, zabíjení, prostě zábava pro velké...

Teď to sice již nešlo. Ale stejně, pro Luciuse byl přijatelnější lidský personál. Mohl jim kdykoliv vymazat paměť a nikdo by si toho nevšiml, to hlavně pokud by se stalo něco, co by se rozhodně nemělo nijak dál šířit.
Ale vymazat paměť skřítkovi? To mohl jen jeho pán...

Lucius už za tu dobu, co tady seděl stihl vypít přes flašku ohnivé whisky. Stále ještě se bavil tím, že sledoval Draca.
Plavovlasý chlapec právě dotančil s jednou z dívek. Lucius marně hledal v paměti její jméno, vzpomínal si jen, že jde o dceru Parkinsonových.

Sotva si Draco sedl ke stolku nedaleko od Luciuse, otce si v tento moment nevšímaje. Přitočil se k němu o celých deset let starší kouzelník.
Malfoy přivřel oči. S nevraživostí sledoval, jak se starší mladík s Dracem baví, jak se jej snaží nalákat na alkohol. S o něco větším uspokojením také sledoval Dracovu nejistě zápornou reakci.

Po další sklence tvrdého alkoholu to již Lucius nevydržel.
Lehce vrávoravě vstal od baru a zamířil k Dracovi, kterého ještě stále obtěžoval mladík.
Sotva se však přiblížil Malfoy s vražedným výrazem ve tváři, začal mladík couvat. Rozhodně neměl v úmyslu se s Malfoyem dostat do křížku. Věděl, že plavovlasý chlapec je syn váženého aristokrata, také ale věděl, jak dříve dopadli ti, kteří si dovolili sáhnout na to, co je Malfoye. A přesto, že většinu fám, která kolem rodu Malfoyů kolovala nebral vážně, tak právě dnes neměl náladu se o tom přesvědčovat.

Draco se lehce zamračil, když si všiml, jak náhle mladík odešel. Jistě, nebyla mu jeho přítomnost kdovíjak příjemná, ale lepší, než tady sedět sám.
Až pak se otočil a spatřil blížícího se otce.

„Otče..?“ tázavě nakrčil obočí. Lehce se otřásl odporem, když si vedle něj Lucius sedl a jeho ovanul zápach alkoholu.
„Bavíš se, broučku...“ zaševelil mu do ucha starší kouzelník. Lehce, snad to byla i snaha o nenápadnoust, si k sobě syna přitáhl.
„Ano,“ strohá odpověď. Netušil, co může od otce nyní očekávat, opilého, nebo jen ve stavu lehkého opojení, jen zažil jen párkrát a většinou to pro někoho nedopadlo dobře.

„Sledoval jsem tě, jak krásně tančíš,“ poznamenal Lucius.
Draco se zářivě usmál, počáteční obavy byly náhle zapalčeny. Vždycky byl nadšený, když jej otec za něco pochválil, když řekl, že něco dělá dobře, skvěle, že mu něco jde... A tanec. Miloval tanec a bylo pro něj něco naprosto fantastického, že si jeho otec všiml, že mu právě tohle výborně jde.
Vždyť se kvůli tomu taky tak snažil, chtěl zaujmout, chtěl být nejlepší... No, možná za to trochu mohla i matka, která jej ze začátku do hodin tance vmanipulovala.

„Pojď.“ Lucius se náhle zvedl, syna chytil za ruku a táhl za sebou do okamžiku, než chlapec vyrovnal krok a nyní poskakoval po otcově boku.
„Kam jdeme?“ zvědavě.
„Uvidíš...“ tajemný úsměv.

Narcissa se za manželem a synen znepokojeně zahleděla.
Nezajímalo jí, kam jdou, co jdou dělat, proč někam odcházejí. Ale co tomu řeknou lidi, když se dva Malfoyové vytratí z plesu?
Zamračeně přivřela oči. Neměla však šanci nad čímkolik déle přemýšlet, byla vyzváva pánem domu k tanci...

Plavovlasá dvojice přešla přes zahradu, zastavili se až v dřevěné pergole vystavěné uprostřed jakéhosi soukromého tisového lesíka. Nebyli daleko, ještě sem tiše doznívaly hlasy bavící se společnosti a hudba.

Lucius si stoupl naproti nechápajícímu synkovi.

„Mohu tě požádat o tanec,“ starší Malfoy se lehce uklonil před Dracem.
„Ale...“
„Ano, broučku..?“ Lucius se usmál, právě ten úsměv pochybujícího chlapce přesvědčil. Vždyť na tanci přeci není nic špatného. Vlastně tak může otci předvést, že to opravud umí, že je v tom dobrý!
Draco jen slabě přikývl.

Nechal se otcem sevřít v náručí.
Lucius mávl hůlkou, vykouzlil jejich vlastní hudbu, která zcela pohltila zvuky, které k nim doléhaly z domu.

Pomalá píseň zaplnila altén.
Plavovlasý chlapec nechal svého otce, aby je vedl. Lehce tančili, jakoby právě pro něj byl určen tento jediný tanec. Jediný momen úplného souznění.

Lucius si k sobě s tóny písně Draca více přivinul.Luciusovy ruce sklouzly na chlapcův zadek.
Chlapec, již uondaný tolika tanci a dlouhým večerem si položil tvář na otcův hrudník.
Zvuky hudby přešly v tiché tóny.

Hudba utichla. Hlasy nedaleko jakoby ztratily na intenzitě, skoro ani ty nebyly slyšet.

Lucius Draca od sebe jemně oddálil. Pohlédl mu do očí.
V jakémsi zvláštním rozpoložení, náhle, neplánově... Políbil chlapce na zarudlé rty.

Draco strnul.
Malfoy mu rukou přejel uklidňujíce po tváři. Něžně jej chytl za bradu, přivlastnil si synovy rty v hlubším, vášnivějším polibku.

„Tati...“ tichý sten, pokusil se otce od sebe odstrčit.

Lucius jej opět políbil. Dravý, majetnický polibek zabránil chlapci, aby protestoval.
Několik horkých slz steklo po tváři plavovlasého dědice. Slabě zavzlykal.

„Draco...“ Lucius jej políbil na krk, nedbaje chlapcových nářků. Alkohol a chtíč zcela pohltil jeho mysl.

„Tati, prosím...“
„Broučku...“ nevnímal slova, chtěl jen jeho. Jeho tělo, jeho srdce...

Povalil syna na dřevěnou podlahu altánku.
Draco se naříkavě rozplakal. Před očima se mu vybavila nezapomenutá scéna z mudlovského parku.
Znovu na sobě cítil nenechavé ruce otrhaného mudly. Opět cítil pot a živočišnou touhu, která staršího muže popoháněla. Jakoby zase měl tělo zmrazené, bolavé, neschopné se bránit...

Lucius se zarazil.
Někde v jeho mozku se náhle ozvala varování, jakási stopka, která mu začala dávat najevo, že zachází příliš daleko, že překročil určitou mez.

„Draco...“ pohlédl na plačícího synka ležícího pod sebou.
„Ach, Draco...“ vtáhl jej do sedu, konejšivě objal.
Chlapec se stále třásl, stále plakal.
„Mrzí mě to, Draco, tak moc mě to mrzí...“ jeho vlastní slzy se mísily se slzami zoufalé nevyslovené prosby jeho syna.
Poslední komentáře
07.12.2008 20:17:07: tak teď jsem pro změnu tady.moc hezky se to vyvíjí ale já už mám malýho Dráčka dost. já tě teď budu ...
23.11.2008 17:32:23: Radši Nikdo: Ale to nemá být o pedofilii, možná teď, ale později určitě ne... smiley merope: smiley ge...
23.11.2008 17:09:48: Uáá teda pedofilie mě moc nebere smiley${1}smiley${1}
16.11.2008 11:43:08: Draco je fakt zlatý, tá predstava, ako tancuje s otcomsmiley túto poviedku už čítam dávno, ale nejak z...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.