Slohové práce

téma - Dopis mému druhému já!

Moje slohová práce...

Mé kouzelné druhé já,

konečně se mi naskytla příležitost Ti napsat. Nebudu Tě obtěžovat všetečnými otázkami. Proč bych taky měla? Vím, jak se chováš, jak uvažuješ, co si přeješ, jak se máš. Vždyť Ty jsi mojí součástí, Ty jsi já.

 

Ani nevím, co mě inspirovalo k tomu, abych Ti napsala. Možná má neskonalá vděčnost za to, že jsi neustále semnou, že mi pomáháš... Jenže, za to Ti přece děkovat ani nemusím, Ty přece nemáš jinou možnost.

 

Vlastně ano. Vždyť Ty bys mohla jen stát v pozadí, do ničeho nezasahovat, všechno nechat jen na mě a mém uvážení. Ale to Ty ne. Ty vždy víš, kdy zasáhnout, kdy mě včas zarazit a nedopustit, abych udělala, až tak velké, chyby.

 

Je mnoho věcí, které bysme mohly a hlavně měly změnit. Avšak, co to zkusit nejdříve od sebe? Krásné by bylo, kdyby si se Ty, mé druhé já, mohla, byť jen na kratičký okamžik, zhmotnit. Vše bysme si vyříkaly. Našly chyby a poučily se z nich, nebo se o to aspoň pokusily. K čemu je mnou vedený monolog? I zde, na papíru, musím vše řešit jen já.

 

Teď, v okamžik, kdy bych se s Tebou ráda poradila, tu nejsi. Jistě, jsi tu, když je největší krize. Když se mi začne bortit můj společenský život. Ale kde jsi v normální dny? Ve dny, kdy řeším "obyčejné" problémy? Vím kde. Jsi kdesi uvnitř. Čekáš, možná sleduješ okolí, snad tě i zajímají lidské osudy. Ale defacto jsi sobec. Objevíš se ve chvílích, které jsou pro Tebe nejdůležitější.

 

Vím, i já jsem sobec. Obviňuji Tě tu, když neumám svoje chyby na koho hodit, když řešení je na snadě, ale já nejsem schopná ho vidět.

 

Prosím Tě o odpuštění. Tebe a snad i sebe. Za chyby, které dělám, které jsem dělala a za tu spoustu chyb, které v budoucnu udělám. Jistě, jsou to chyby lidské, ale tak zbytečné...

 

Píši Ti teď, ve slabém okamžiku prozření. Věř, že nebude trvat dlouho. Možná se nad sebou na chvíli zamyslím, ale pak... Pak budu opět jen obyčejný člověk. Člověk se slabostmi, člověk chybující. Možná, že někdy zase procitnu, z toho spánku, kterému tak bezohledně říkáme: "Život."

 

Pak si možná budu muset někomu zase postěžovat a nikdo, kdo by byl ochotný mě poslouchat, nebude po ruce. Protože v té chvíli budou ostatní stále zahaleni rouškou mdlého života. Ozvu se Tobě a budu pevně doufat v Tvou loajalitu. V to, že mi odpovíš a povíš, co dál..?

 

Mé druhé já. Ukončíme tuhle "komedii", tenhle zbytečný dopis. Vždyť to, co já cítím Ty moc dobře víš. Já znám Tebe. Ty znáš mě. A tak to má být, tak je to správné...

Děkuji Ti... Děkuji Ti, za to, že jsi...

 

Poslední komentáře
26.11.2009 22:16:13: Petr: No problemo, i když kdyby sis dal tu práci, tak mail se tady taky nacházísmiley. Marie_333@centr...
26.11.2009 21:40:02: Hej tak to je nádherné.Chtěl bych se s tebou seznámit.Jestli to budeš cítit,jestli se tu ovšem někdy...
 
©2007-2017 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.